Doporučovací systém je typ algoritmu, který analyzuje chování uživatelů a na jeho základě navrhuje obsah nebo produkty, které by se vám mohly líbit. Může jít o filmy, videa, knihy, hudbu, ale i zboží v e-shopu. Cílem je udržet vás déle na stránce, čím déle zůstanete, tím větší šance, že něco koupíte nebo kliknete na reklamu.

Dva hlavní principy: co jste dělali a co dělají ostatní

• Historie vašeho chování – algoritmus sleduje, co jste si pustili, koupili, prohlíželi. Z toho odvodí váš vkus a chování.
• Chování ostatních uživatelů – pokud tisíce lidí, kteří mají podobný vkus jako vy, sledují nějaký nový seriál, dost možná ho nabídne i vám.

Tyto dvě metody se často kombinují. Tak vzniká např. „pro vás vybrané“ na Netflixu nebo „doporučené pro vás“ na e-shopech.

Co všechno algoritmy sledují

Nejde jen o to, co kliknete. Sleduje se také:

• jak dlouho zůstanete u videa
• jestli jste něco přeskočili
• co jste hledali, ale neklikli
• dokonce i čas, kdy jste aktivní

Díky tomu umí algoritmus poznat, že večer koukáte na jiný typ obsahu než ráno, a podle toho se přizpůsobí.

Umělá inteligence a „nálada internetu“

Doporučovací systémy jsou dnes řízené AI modely, které se samy učí a přizpůsobují. Vědí třeba, že po určitém videu většina lidí přepne na něco zábavného a nabídnou vám to dřív, než stihnete kliknout. To je důvod, proč občas máte pocit, že vám čtou myšlenky.

Výhoda, nebo bublina

Doporučovací systémy nám šetří čas, ale mají i odvrácenou stranu, mohou nás uzavírat do bublin. Když vám pořád nabízejí to, co se vám líbí, možná nikdy neuvidíte nic nového. Navíc algoritmy sledují hlavně zájem a interakci, ne kvalitu. Takže často vyhrává to, co je nejvýraznější, ne nejlepší.

Kdo koho vlastně vede?

Doporučovací systémy mají obrovskou moc, nenápadně formují náš vkus, rozhodují o tom, co vidíme, čteme, posloucháme. Vytvářejí iluzi volby, i když nás často jen vedou po předem vyšlapané cestě. Otázkou zůstává: vedou vás algoritmy, nebo ještě vedete vy je? Klíčem je vědět, že tu jsou, rozumět jim a občas se vědomě rozhodnout jinak, kliknout na něco úplně mimo, hledat vlastní cestu, rozšířit si obzory. Protože i když jsou chytří, jste to vy, kdo má být pánem obsahu, ne jeho otrok.