Když se řekne internet, většina lidí si představí Wi-Fi, datové tarify nebo optické kabely vedoucí do domácnosti. Jenže málokdo ví, že drtivá většina internetového provozu necestuje vzduchem, ale pod vodou. Ano, až 99 % veškeré mezinárodní internetové komunikace probíhá skrze podmořské kabely. Tyto tenké žíly digitálního světa spojují kontinenty a umožňují vám odesílat e-maily, sledovat videa nebo číst tento článek, a to téměř rychlostí světla.

Od telegrafu k terabitům

První podmořský kabel pro telegrafní spojení položili mezi Velkou Británií a Spojenými státy už v roce 1858. Přestože vydržel jen pár týdnů, otevřel cestu nové éře globální komunikace. Dnešní kabely ale zvládnou miliony gigabitů dat denně. Leží na mořském dně, často v hloubkách přes 6000 metrů, a jejich délka překonává veškerá představitelná měřítka, nejdelší kabely mají přes 20 000 km.

Ticho pod tlakem

Kabely nejsou jen technicky dokonalé, ale i odolné. Musí vydržet extrémní tlak vody, silné proudy i nečekaná zemětřesení. Největším nepřítelem ale často bývají lidé, konkrétně lodě a jejich kotvy. A i když to zní jako ze sci-fi, kabely občas opravdu okusí i žraloci. Není to ale útok, spíš zvědavost, slabé elektromagnetické pole je přitahuje podobně jako detektory kořisti.

Neviditelná infrastruktura, bez které to nejde

Přestože se o nich příliš nemluví, podmořské kabely tvoří páteř internetu. Bez nich by byl globální internet pomalý, drahý a značně omezený. Satelity sice pomáhají v odlehlých oblastech, ale na rychlost a kapacitu kabelů nemají. Až se tedy příště připojíte k síti a pustíte si video z druhého konce světa, vzpomeňte si, že právě někde pod hladinou tiše pracují tisíce kilometrů optických vláken, aby vaše spojení bylo bleskové.